Vědci mají v boji proti epidemiím a virům nového spojence v IoT
Na kterých frontách boje proti agresivním virům tedy může IoT pomoci?
1. Včasné rozpoznání
Prvním, kdo rozpoznal pandemii koronaviru a varoval před ní veřejnost, nebyla Světová zdravotnická organizace (WHO), ale umělá inteligence s názvem BlueDot. U počátku jejího vývoje stál kanadský specialista na infekční nemoci Kamral Khan. Začal na ní pracovat už v roce 2003 v reakci na nedostatek dat provázející tehdejší epidemii SARS.
Algorytmus BlueDot vyhodnocoval velké množství dat z internetu včetně prodejů letenek, takže dokázal predikovat i to, kam se virus z Číny rozšíří. A to měl k dispozici jen data z veřejných zdrojů. Kdyby pracoval i s celosvětovými výsledky měření tělesné teploty v běžné populaci nebo s výsledky lékařských testů, jeho předpověď mohla přijít ještě dříve a s vyšší jistotou.
Včasné rozpoznání hrozící epidemie je věcí jednou, včasná reakce pak věcí druhou. Aby vlády i lidé skutečně uvěřili, že je nutné jednat důsledně a rychle, je třeba jim předložit dostatečně důvěryhodné scénáře budoucího vývoje. Tedy předvídat, nikoli věštit z křišťálové koule. Dostáváme se tak k druhému bodu našeho seznamu.
2. Monitoring a predikce vývoje
V okamžiku, kdy se onemocnění začíná exponenciálně šířit v populaci a hrozí, že jím bude ochromen chod státu, vyhlásí vláda stav nouze. V takové situaci si lze představit, že ochrana životů a zdraví obyvatel dostane přednost před ochranou soukromí. Na letištích je už dnes možné automaticky monitorovat teplotu lidského těla, nebo využívat tzv. Infrared Fever Screening System, který pomocí infračerveného světla dokáže odhalit lidi, kteří s vysokou pravděpodobností mají chřipku.
V době "wearables" ale můžeme jít ještě mnohem dál a využít všechna relevantní zdravotní data z chytrých hodinek, náramků nebo chytrých prstenů, která by byla automaticky sdílena do centrálního systému, sofistikovaného IoT cloudu.
Ten by v reálném čase zpracovával údaje o tělesné teplotě obyvatel do teplotních map a mohl by s využitím umělé inteligence pomoci rozklíčovat konkrétní oblasti - čtvrti, sídliště či ulice, kde je riziko rozvoje nového ohniska nemoci vyšší než jinde. Stejný systém by pak mohl optimalizovat práci pojízdných diagnostických skupin, zásobování léky, potravinami nebo třeba rouškami.
Také laboratorní zařízení, která vyhodnocují odebrané vzorky, mohou výsledky okamžitě automaticky hlásit do centrální databáze. Sami jste se mohli přesvědčit, že údaje o počtu nakažených uveřejňovaná na webu WHO mají 1 - 2denní zpoždění oproti údajům, která vydávalo kupříkladu české Ministerstvo zdravotnictví. V době, kdy pandemie propuká, se čas měří na minuty. A každý predikční model je jen tak dobrý, jako data, na kterých je postaven.
Samostatnou pozornost si zaslouží trasování - vystopování okruhu jedinců, kteří přišli s pozitivně testovaným jedincem v nedávné době do kontaktu a je u nich tedy vyšší pravděpodobnost, že jsou také nakaženi. Už dnes se k tomu u nás využívají polohové údaje mobilního telefonu, které poskytují v rámci zvláštní výjimky mobilní operátoři. Postup je ovšem zatím na začátku své cesty, velká část práce s těmito daty je zatím v rukou lidí. A právě ti jsou v době pandemie tou nejkřehčí částí skládanky.
3. Zvládání pandemie pomocí IoT technologií?
Jak zkrotit pandemii? Téma na obsáhlou vědeckou práci. A ve 3 slovech? Omezit osobní kontakt. Právě tady se plně ukazují silné stránky internetu věcí. Předně si v něm informace nepředávají viry ohrožení, přetížení a vystresovaní lidé, ale vůči virům imunní neúnavné přístroje a IoT senzory. Přenos dat navíc probíhá na dálku, přes IoT sítě, bez nutnosti fyzického kontaktu (lidí či předmětů), tedy s minimálním dopadem na šíření nákazy. Vzdálenost není překážkou a v reálném čase můžete pracovat s daty ze všech koutů planety.
Obecně je tedy koncept IoT pro zvládání epidemií mimořádně vhodný. Teď už jen zbývá naplnit ho konkrétními počiny. A v nouzi často vznikají neotřelé nápady. Třeba v bytovém komplexu, kde jsou nemocní v domácí karanténě, požádat všechny, aby vystoupili na balkon a změřit jim teplotu a zkontrolovat jejich zdravotní stav na dálku pomocí dronu. Podle lokálních výsledků je možné přijmout lokální opatření, která svou přísností odpovídají závažnosti epidemie v daném místě. Taková opatření mají přece jen větší šanci na to, aby byla respektována, než plošný zákaz všeho všude.
Díky čidlům pro monitoring zdravotního stavu je možné poslat dlouhodobě nemocné stabilizované pacienty (například s cukrovkou nebo kardiovaskulárními nemocemi) do domácího ošetřování, kde je jejich zdravotní stav kontinuálně monitorován. Uvolní tak lůžkové kapacity v nemocnicích pro akutní pacietny a budou dál od zdroje virové nákazy.
4. Hledání léku
Epidemie je jako každá jiná katastrofa vyostřenou situací, při které vyjde na povrch to nejlepší i to nejhorší v nás. Tím druhým nemá smysl se vyčerpávat. Raději oceňme obětavou práci zdravotníků nebo dobrovolníky, kteří šijí roušky pro seniory a nosí jim nákupy... V našich kruzích technologických nadšenců vyjadřujeme solidaritu po svém: sdílíme přebytečný výkon procesorů a grafických karet našich počítačů pro složité výpočty, které hledají léky nebo očkovací látky proti koronaviru. Jednou z takových iniciativ je Folding@Home, zapojit se může skutečně každý.
Tak letos jsem to skutečně nečekal...
Už okřídlenou větou zesnulého velikána Karla Gotta pojďme toto téma uzavřít. Epidemie je věc, kterou jsme všichni měli čekat (viz Zajímavá virální videa), ale nečekali. Ostatně není se čemu divit. Kolik politických bodů by představitelé vlády získali za nákup milionů respirátorů v době, kdy se vůbec nic nedělo? Věřme, že co nás nezabije, to nás posílí... a pojďme společně hledat nová, neotřelá řešení v oboru IoT.
IoT řešení pro zdravotnické a sociální služby
Už dnes se poměrně běžně můžete setkat s IoT technologiemi, která pomáhají ve zdravotnictví. Například při péči o seniory, při manipulaci a skladování léčiv nebo při monitoringu kvality vnitřního a vnějšího prostředí. Někdy k řešení problému překvapivě stačí jen nakombinovat námé, současné a běžné technologie. Vlastně je to nejčastější způsob, kterým se lidstvo ubírá technologicky vpřed.