Průměrný řidič hledá parkovací místo asi 15 - 22 minut. Často to znamená větší spotřebu paliva, s tím spojené emise do ovzduší a nižší komfort. Připočteme-li ztráty podnikatelů, u kterých mají lidé méně času utrácet, a stres, který pak řeší zdravotnická zařízení, dostávají se výzkumy až k číslům jako 45 bilionů EUR jen pro 300 měst v USA. Přitom se očekává, že do roku 2050 bude žít ve městech 70 % populace.
Běžně dostupné řešení lokalizace "věcí" anebo osob jsou standardně jednoúčelové tj. jsou schopné lokalizace buď ve vnitřních anebo jen vnějších prostorech. Velký problém lokalizace ve vnitřních prostorech je potřeba vybudovaní rozsáhlé a zahustěné podpůrné infrastruktury. IoTracker tuto potřebu odbourává díky tomu, že dokáže využit existující WiFi infrastrukturu pro potřeby lokalizace, čímž značně zjednodušuje a zrychluje nasazení a snižuje počáteční investici. Řešení je opravdovým švýcarským nožem v lokalizaci a navíc umožňuje další funkce či senzoriku. IoTracker nabízí možnost lokalizace "věcí" neb osob vícero metodami a to pomocí GPS, WiFi, BLE anebo LoRaWAN.
V době navázání spolupráce klient intenzivně hledal řešení pro celou řadu problematických oblastí, se kterými se dlouhodobě ve svém provozu potýkal: 1. Absence měření spotřeb energií Bez znalosti skutečných spotřeb nebylo možné eliminovat zbytečné úniky, případně kontrolovat optimální funkci nebo souběh spotřebičů. Pokud byl nějaký únik nebo plýtvání odhaleno, došlo k tomu většinou jen náhodně, a až po delší době. Znalost spotřeby jednotlivých výrobních strojů a provozů je pro předmět činnosti klienta klíčová při vytváření nákladových sazeb. Historicky byla spotřeba pouze odhadována podle údajů uváděných výrobci zařízení, což se po zavedení přesného měření ukázalo jako velmi nepřesné. 2. Absence centralizace dohledu a řízení celého provozu Bez možnosti centralizovaného řízení a monitoringu klient řešil riziko penalizace za překročení špičkových odběrů tím, že sjednával nadbytečné smluvní maximum, které byl následně nucen zbytečně platit. I přes využití profesionálních kompenzátorů byl klient průběžně penalizován za jalovou energii. Jednotlivé dílčí autonomní regulace a měřiče nebylo možno integrovat do jednoho prostředí, monitorovat a ovládat je centralizovaně. Bylo proto nutné každý obsluhovat zvlášť, ručně, v místě jeho provozu, a současně zajistit i jejich pravidelnou vizuální kontrolu funkčnosti. 3. Nedostatečné možnosti ovládání jednotlivých zařízení Funkce některých lokálních regulátorů byly pouze základní a neumožňovaly jakékoliv programování. Spotřebiče spolu nekomunikovaly a bylo obtížné je nastavit tak, aby se vzájemně neovlivňovaly (např. topení vs. nucená ventilace). Jakákoliv úprava parametrů byla zdlouhavá a neefektivní. Chyběla jakákoliv zpětná vazba o tom, kdy bylo zařízení v provozu, a s jakou spotřebou. 4. Neoprávněné zásahy pracovníků do dílčích regulací Ve složitém provozu s mnoha pracovníky se klient často setkával s tím, že zaměstnanci neoprávněně zasahovali do řízení jednotlivých zařízení. Tyto zásahy bylo v případě lokálních ovladačů velmi obtížné zjišťovat, plně eliminovat a současně prokazovat. V provozu a ostatních prostorách společnosti tak docházelo k situacím, kdy nechtěné a neodborné zásahy do dílčích regulací způsobily naprosto protichůdnou funkci jednotlivých spotřebičů, a výrazně tak navyšovaly energetickou náročnost provozu.